Hlavou zní hlas. Co vlastně chceš, jaká je Tvá cesta? Cítíš se naplněný (á)? Jenže já necítím nic, život mě zradil, ona mě zradila, on mě opustil, nic nemá cenu, stejně to nevyjde.... a tak dál? Tak radši necítím nic, stavím kolem sebe zeď a ještě radši odpor ke všemu. Svůj život vyměním za plnění povinností, vždyť tak se to má.... Jsem správný člověk. A naučím to i své děti. V lepším případě se jich budu často ptát: " Myslíš, že je to rozumné?" A co se zeptat: "Jsi šťastný"? Pojďme ještě dál, ptáte se sami sebe, jestli jste šťastní? Nasloucháte si? Pokračovat můžeme k sebelásce, k hlasům vnitřního dítěte, vnitřní ženy a vnitřního muže a jejich vzájemné souhře. Pojďme je narovnat, oživit, potěšit a sladit do spolupráce a harmonie. Je třeba někde začít, začít i přesto, že je toho na člověka třeba právě moc. Chce to mít svůj plán.

Dva nejlepší způsoby, jak na to:

Tuto sekci lze zobrazit pouze registrovaným a přihlášeným uživatelům.